Kollberg

pociťoval v hloubi srdce jakousi nespokojenost. Rozhodně neměl pocit, že vychutnává nezasloužené volno. Přitom by nedokázal říct, co vlastně zanedbal. Neměl tedy žádný rozumný důvod kazit si štědrý večer zbytečným hloubáním. Proto pečlivě svařil a ochutil víno, několikrát je ochutnal, než byl spokojen, pak si sedl ke stolu a zadíval se na klamnou idylu kolem sebe.

Na Bodilu, která ležela na bříšku vedle vánočního stromku a pištěla, na Asu Torellovou, která seděla na podlaze s nohama křížem a laškovně do dítěte šťouchala, na Gun, která s pružnou, lenivou bezstarostností chodila po bytě sem a tam bosa a v čemsi záhadném, co připomínalo něco mezi pyžamem a teplákovou soupravou.

Nandal si na talíř porci nakládané tresky a při pouhém pomyšlení na to, jak se teď hned pustí do jídla, si spokojeně odfoukl.

Zastrčil si cíp ubrousku za košili a rozestřel si ubrousek přes prsa. Pak si nalil plnou skleničku kořalky, zvedl ji a zadíval se na ni, jak je čirá. Vtom zazvonil telefon.

Okamžik zaváhal, pak vypil sklenku až do dna a šel do ložnice zvednout telefon.

"Dobrý den, tady Lustig."

"To mě moc těší."

Tak odpověděl Kollberg, neboť byl přesvědčen, že není na seznamu pro případ poplachu a že tentokrát ho ven do zimy a sněhu nevyžene ani případná další hromadná vražda. Pro dnešek jsou kompetentní jiní, například Gunvald Larsson, který na seznamu je, a Martin Beck, který musí nést důsledky svého vyššího postavení.

"Volám ze soudní psychiatrie ve vězení na Längholmenu. Máme tu pacienta, který s vámi chce bezodkladně mluvit. Jmenuje se Birgersson. Říká, že vám to slíbil, že to je důležité a..."

Kollberg stáhl obočí."Nemoh by přijít k telefonu?"

"To nejde. To by bylo proti předpisům, on má totiž..."

Kollberg se zamračil. Zřejmě dnes nemá službu první garnitura.

"Tak dobrá, já přijedu," řekl a zavěsil.